Nástavby domů č.p. 1061 a 1062
MÍSTO: č.p. 1061 a 1062, Na Poříčí 37 a 35, Praha 1 - Nové Město, ČR
PROJEKT: 01/2008 -
KLIENT: Meltex, s.r.o.
AUTOR: Marek a Štěpán Chalupové
SPOLUPRÁCE: Daniel Tvrdík, Tomáš Havlíček, Michal Rosický, Tomáš Horalík, Jakub Chuchlík
hrubá podlažní plocha nástaveb: 647m2 - Na Poříčí č.p. 1061, 779m2 - Na Poříčí č.p. 1062
VIZUALIZACE: Chalupa architekti, Vít Musil + Radim Petruška / miss3
Vycházíme z představy o přirozené podstatě města. Města, které je stále v přiměřeném pohybu, které se aktualizuje a má stále možnost neukončeného vývoje. Domy se ochraňují, nahrazují, přestavují i dostavují. Praha je pokladnicí příkladů, kdy jednotlivá stavební období a styly se na sebe vrství, prolínají se či se překrývají. Dřívější velkoměstská třída Na Poříčí není výjimkou.
Předpokládáme-li přirozený evoluční princip, pak ochrana a rozvoj jakékoliv části městské struktury jsou základními parametry pro její zdravou existenci. Ochrana a rozvoj jsou spojité nádoby, jedna bez druhé vnáší do měst nerovnováhu. K hodnotným objektům je pro zajištění jejich ochrany a rozvoje pochopitelně nezbytné přistupovat s maximální citlivostí. Východiskem však vždy musí zůstat i ona premisa potřeby neuzavření zmíněného rozvoje.
Ke způsobu zachování rozvoje historických objektů se vztahuje i politika konzervace signatářů v Granadě přijaté Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy, kterou Česká republika podepsala v roce 1998 a ve které se signatáři zavázali při respektování architektonického a historického charakteru dědictví i podporovat využívání chráněných statků s ohledem na potřeby současného života a k adaptaci starých budov pro nové účely, je-li to vhodné.
Ochranou historických měst se rozumí v úvodu a definici Mezinárodní charty pro záchranu historických měst ICOMOS opatření, nezbytná k jejich konzervaci, obnově, ale i k jejich nepřetržitému vývoji a harmonické adaptaci pro dnešní život. Mezi principy a cíli této charty se uvádí, že zákroky v historických čtvrtích nebo městě musejí být prováděny rozumně, metodicky a přísně, s vyloučením jakéhokoli dogmatizmu, s respektováním specifických problémů v každém zvláštním případě.
čp. 1061
Návrh nástavby novogotického nájemního domu č.p. 1061, Na Poříčí 37, Praha 1 – Nové Město (1861, Josef Kudláček), který je kulturní památkou, nahrazuje stávající střechu novou soudobou třípodlažní konstrukcí, která nepřesahuje půdorysnou stopu stávajícího domu. Nástavba nerozvíjí téma stávající fasády jako pevné konstrukce s otvory. Nad stávající hlavní římsou domu vytváří nástavba kompaktní objem s jemnou strukturou, která svým charakterem se vizuálně prezentuje ne nepodobně jako původní tašková střecha. Vnější plášť nástavby tvoří nezasklená síťová kovová konstrukce, která je analogií moderních kovových síťových konstrukcí z období výstavby tohoto Kudláčkova domu (zámecké skleníky v Lednici, Crystal palace v Londýně, či Universitní knihovna v Oxfordu). Odstraněný stávající krov bude pasportizován, jednotlivé díly budou očíslovány a bude doloženo kde a jak bude uschován. K dvorní fasádě uličního traktu je navržena nová samostatně stojící konstrukce výtahové šachty, která bude nově založena a propojena na původní pavlače a úrovně nové nástavby.
čp. 1062
Návrh nástavby pozdně klasicistního nájemního domu č.p. 1062, Na Poříčí 35, Praha 1 – Nové Město (1846, J. Brenn) přejímá téma původní plně zděné fasády s okenními otvory a používá ho se soudobě zpracovaným detailem jak pro fasády nástavby, tak pro střešní plášť. Tato nová plná konstrukce střechopláště navazuje na stávající uliční fasádu v místě odstraněné původní hlavní římsy, překlenuje celý objekt a plynule navazuje na zhlaví dvorních fasád. Střechoplášť integruje i nový objem přistavěné nové konstrukce výtahové šachty ve dvoře, v koutě uličního a dvorního traktu.
Oba historické domy jsou svébytnými objekty postavenými v různých časových obdobích různými staviteli v odlišných stylech. Obě nástavby jsou řešeny odděleně, každá jako svébytné dílo, u každé z nich používáme jinou metodu navrhování. Obě jsou rozpoznatelně soudobé, avšak různou měrou přebírají některé specifické znaky okolí i příslušného domu nebo na ně reagují. Jsme přesvědčeni, že kombinace současných postupů s pečlivě odváženou dávkou analogie s okolím je správným a přirozeným evolučním krokem ve stavebním vývoji místa a zároveň příspěvkem k obnovení významu výstavní velkoměstské třídy Na Poříčí.
MÍSTO: č.p. 1061 a 1062, Na Poříčí 37 a 35, Praha 1 - Nové Město, ČR
PROJEKT: 01/2008 -
KLIENT: Meltex, s.r.o.
AUTOR: Marek a Štěpán Chalupové
SPOLUPRÁCE: Daniel Tvrdík, Tomáš Havlíček, Michal Rosický, Tomáš Horalík, Jakub Chuchlík
hrubá podlažní plocha nástaveb: 647m2 - Na Poříčí č.p. 1061, 779m2 - Na Poříčí č.p. 1062
VIZUALIZACE: Chalupa architekti, Vít Musil + Radim Petruška / miss3
Vycházíme z představy o přirozené podstatě města. Města, které je stále v přiměřeném pohybu, které se aktualizuje a má stále možnost neukončeného vývoje. Domy se ochraňují, nahrazují, přestavují i dostavují. Praha je pokladnicí příkladů, kdy jednotlivá stavební období a styly se na sebe vrství, prolínají se či se překrývají. Dřívější velkoměstská třída Na Poříčí není výjimkou.
Předpokládáme-li přirozený evoluční princip, pak ochrana a rozvoj jakékoliv části městské struktury jsou základními parametry pro její zdravou existenci. Ochrana a rozvoj jsou spojité nádoby, jedna bez druhé vnáší do měst nerovnováhu. K hodnotným objektům je pro zajištění jejich ochrany a rozvoje pochopitelně nezbytné přistupovat s maximální citlivostí. Východiskem však vždy musí zůstat i ona premisa potřeby neuzavření zmíněného rozvoje.
Ke způsobu zachování rozvoje historických objektů se vztahuje i politika konzervace signatářů v Granadě přijaté Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy, kterou Česká republika podepsala v roce 1998 a ve které se signatáři zavázali při respektování architektonického a historického charakteru dědictví i podporovat využívání chráněných statků s ohledem na potřeby současného života a k adaptaci starých budov pro nové účely, je-li to vhodné.
Ochranou historických měst se rozumí v úvodu a definici Mezinárodní charty pro záchranu historických měst ICOMOS opatření, nezbytná k jejich konzervaci, obnově, ale i k jejich nepřetržitému vývoji a harmonické adaptaci pro dnešní život. Mezi principy a cíli této charty se uvádí, že zákroky v historických čtvrtích nebo městě musejí být prováděny rozumně, metodicky a přísně, s vyloučením jakéhokoli dogmatizmu, s respektováním specifických problémů v každém zvláštním případě.
čp. 1061
Návrh nástavby novogotického nájemního domu č.p. 1061, Na Poříčí 37, Praha 1 – Nové Město (1861, Josef Kudláček), který je kulturní památkou, nahrazuje stávající střechu novou soudobou třípodlažní konstrukcí, která nepřesahuje půdorysnou stopu stávajícího domu. Nástavba nerozvíjí téma stávající fasády jako pevné konstrukce s otvory. Nad stávající hlavní římsou domu vytváří nástavba kompaktní objem s jemnou strukturou, která svým charakterem se vizuálně prezentuje ne nepodobně jako původní tašková střecha. Vnější plášť nástavby tvoří nezasklená síťová kovová konstrukce, která je analogií moderních kovových síťových konstrukcí z období výstavby tohoto Kudláčkova domu (zámecké skleníky v Lednici, Crystal palace v Londýně, či Universitní knihovna v Oxfordu). Odstraněný stávající krov bude pasportizován, jednotlivé díly budou očíslovány a bude doloženo kde a jak bude uschován. K dvorní fasádě uličního traktu je navržena nová samostatně stojící konstrukce výtahové šachty, která bude nově založena a propojena na původní pavlače a úrovně nové nástavby.
čp. 1062
Návrh nástavby pozdně klasicistního nájemního domu č.p. 1062, Na Poříčí 35, Praha 1 – Nové Město (1846, J. Brenn) přejímá téma původní plně zděné fasády s okenními otvory a používá ho se soudobě zpracovaným detailem jak pro fasády nástavby, tak pro střešní plášť. Tato nová plná konstrukce střechopláště navazuje na stávající uliční fasádu v místě odstraněné původní hlavní římsy, překlenuje celý objekt a plynule navazuje na zhlaví dvorních fasád. Střechoplášť integruje i nový objem přistavěné nové konstrukce výtahové šachty ve dvoře, v koutě uličního a dvorního traktu.
Oba historické domy jsou svébytnými objekty postavenými v různých časových obdobích různými staviteli v odlišných stylech. Obě nástavby jsou řešeny odděleně, každá jako svébytné dílo, u každé z nich používáme jinou metodu navrhování. Obě jsou rozpoznatelně soudobé, avšak různou měrou přebírají některé specifické znaky okolí i příslušného domu nebo na ně reagují. Jsme přesvědčeni, že kombinace současných postupů s pečlivě odváženou dávkou analogie s okolím je správným a přirozeným evolučním krokem ve stavebním vývoji místa a zároveň příspěvkem k obnovení významu výstavní velkoměstské třídy Na Poříčí.