místo: dům č.p. 1502, Revoluční 30 a dům č.p. 1244, Nové mlýny 5, Praha 1 - Nové Město
koncepční návrh: 02/2011 - krok 01, 05/2011 - krok 02
klient: Walter Titze s.r.o.
autoři: Marek a Štěpán Chalupové
spolupráce: Jakub Chuchlík, Matej Ruščák, Michal Rosický
hrubá užitná plocha navržené nárožní budovy Revoluční / Lannova: 5 900 m2
vizualizace: Radim Petruška / miss3
Navrhujeme
*doplnit průčelí Revoluční třídy, čímž se doplní i chybějící část průčelí města a zpevnit tak i prostor předpolí Štefánikova mostu
*zachovat kompaktní obraz východní fronty bloku v Revoluční třídě
*doplnit zcela chybějící parter v Lannově ulici a parter v Revoluční třídě více otevřít
*připojit barokní dvoupodlažní dům č.p. 1244 k parteru města dotažením chodníku až k němu a přímým napojením barokního domu na nové loubí rozšířeného domu č.o. 30 a zapojit tak barokní dům do veřejného prostoru
Tento přístup má za cíl kromě řešení předmětného domu především doplnit a scelit městskou strukturu a zároveň funkčním otevřeným parterem s komerční funkcí posílit městské aktivity v tomto místě.
Pro rozšíření domu č.o. 30 jsme stanovili základní zastavovací podmínky. Při hledání optimální stopy uliční čáry do ulice Lannova vycházíme ze stopy sousedního paláce Vltava a natočené stopy polikliniky. V ulici Revoluční určujeme stopu protažením existující hranice bloku. Výšku římsy do Revoulční třídy ponecháváme v poloze stávající římsy stávající fasády domu č.o. 30 a výšku římsy do ulice Lannovy vyvozujeme z římsy paláce Vltava v této ulici tak, aby rozšířená budova č.o. 30 obstála jako partner paláci Vltava a v nábřežní linii budov.
Nová fasáda do Revoluční třídy vychází svoji celkovou skladbou z měřítka a z kompoziční skladby stávající fasády. Formát nové fasády do Revoluční třídy rozšířeného domu č.o. 30 je zcela identický s formátem původní fasády. Nová fasáda je obtiskem obrazu stávající fasády. Stávající celistvost obrazu řady činžovních domů východní fronty Revoluční třídy v tomto bloku je zachovaná.
Ze dvou důvodů navrhujeme dvouplášťové fasády, které jsou hluboké a plastické. Hluboké fasády dokážou dobře navázat na plastické a bohatě zdobené historizující fasády celé východní fronty Revoluční třídy v tomto bloku a zároveň jsou technicky vhodné pro navržený účel budovy. Vnitřní vrstvu dvoupláště tvoří nosné pilíře budovy, které spolu s jedním vnitřním komunikačním jádrem tvoří veškeré svislé nosné konstrukce (nejsou tedy v ploše půdorysu žádné sloupy, což umožní zcela volný způsob vnitřního zařízení). V hloubce těchto nosných pilířů je zasklení, které díky své ploše dokáže poskytnout dostatečné osvětlení přirozeným denním světlem a v parteru budou tyto plochy dostatečně otevřené. Vnější vrstvu fasád tvoří lehká vrstva ze žaluziové sítě, která dává domu kompaktní tvar a zároveň ho ochraňuje proti nežádoucímu tepelnému příjmu ze slunečního světla.
Dvoupodlažní barokní dům č.p.1244 je malebnou vzpomínkou na staré časy, která leží zapadlá ve vyplynuvším prostředí 21.století. Naší snahou je rehabilitovat zapojení dvoupodlažního barokního domu č.p. 1244 do nově definovaného kontextu, do dnešního života. Z nábřežní strany na něj navazujeme parterem navrhovaného domu, rušíme výškovou bariéru stávajícího profilu terénu a dotahujeme k němu chodník, který vede chodce na Novomlýnský komorní plácek před Vávrovým domem. Na ten ústí i pasáž, která vede z Revoluční třídy kolem druhé strany barokního domu. Kromě „navrácení“ barokního domu zpět veřejnému prostoru města, nabízí toto řešení komerčně atraktivní délku fasád v parteru, což je pro oživení této části města klíčové.
Místo
Stávající dům č.p.1502/II se nachází v Pražské památkové rezervaci, ve velmi specifické poloze a v místě s velmi složitým kontextem. Dům stojí na rozhraní Starého města a Petrské čtvrti, zároveň však v čele Revoluční třídy s nejvyšší niveletou výstavby v okolí. Do této reliktní polohy v čele Revoluční třídy, na kterou dům nebyl navržen, se dostal druhotně, a to při rekonfiguraci předpolí dnešního Štefánikova mostu. Není stanovena regulace, ani pro jeho případné rozšíření jednoznačně nevyplývá jeho objemové a tvarové řešení. Stavební záměr uvažovaného rozšíření uvedeného domu musí být koncipován s ohledem k této jeho složité situaci a specifičnosti místa.
Historie místa
V území se dají číst tři zásadní a charakteristické historické stavební vrstvy. (V obrazových přílohách této dokumentace vybíráme z námi provedené rešerše pouze některé základní klíčové momenty historického vývoje místa ve vazbě na své okolí.)
V období do konce 1. poloviny 19. století, tedy před výstavbou mostu měla zástavba drobné měřítko, její výšková hladina se pohybovala mezi dvěmi a třemi nadzemními podlažími a byla uspořádána do nekompaktních bloků.
V období 2. poloviny 19. století byl postaven most Františka Josefa I. a město prošlo velkorysým stavebním rozmachem. Z dnešní Revoluční třídy se stal komunikačně důležitý boulevard. Byla stanovena nová regulace zástavby a její organizace do kompaktních městských bloků s dvory. Byla upravena uliční čára a výšková hladina se zvýšila na tři až pět podlaží. Fasády měly výraznou plasticitu a honosný reprezentativní charakter.
V období od začátku 20. století do současnosti byla provedena regulace nábřeží, proběhla další nová regulace zástavby, další korektura uličních čar a zvýšil se počet podlaží na sedm. Nová republika otočila záměrem výstavby ministerstev a dalších budov na nábřeží pozornost směrem k řece.
Všechny tři zásadní historické vrstvy mají blokovou strukturu zástavby, která vychází z kulturního prostředí evropských měst. Ani radikálními úvahami v 60. letech 20.století nebyla bloková struktura této části města narušena.
Díky vzájemnému překrývání si jednotlivé historické vrstvy svůj celistvý kontext neudržely. Souhrnně však dnes vytváří bohaté architektonické souvrství s unikátní hodnotou.
Přes velkorysý stavební rozvoj druhé poloviny 19. století nebyl však blok mezi dnešní Revoluční třídou a ulicí Nové Mlýny nikdy zcela doplněn. Část tohoto bloku, východní fronta dnešní Revoluční třídy, však kompletní byla. Budova Eliščiných lázní stojící v předpolí Eliščina řetězového mostu, která celou frontu zakončovala, byla v souvislosti s výstavbou provizorního dřevěného mostu v roce 1941 zbořena.
Zásadním momentem ve změně obrazu místa byla regulace nábřeží a výstavba nových budov, které byly provedeny na základě soutěžního návrhu architektů Engela a Hübschmanna z roku 1920. V tomto návrhu byly obě budovy – obchodní domy v průčelí dnešní Revoluční třídy komponovány symetricky. Oba obchodní domy byly uvažovány s rozšířeným průčelím, aby byla získána „větší dimense předmostí“, jak i Jan Kotěra ve svém vyjádření v roce 1920 považoval za nutné. Zároveň obě budovy svými tvarovanými nárožími rozvíraly ústí dnešní Revoluční třídy.
Před odstraněním budovy Eliščiných lázní v roce 1941 byl oproti postaven palác pojišťovny Merkur, jehož návrh vzešel ze soutěžního návrhu Jaroslava Fragnera z roku 1934. Jaroslav Fragner v návrhu paláce pojišťovny Merkur vychází z koncepce, kterou architekti Engel a Hübschmann v soutěžním návrhu z roku 1920 uvažovali pro výstavbu obou budov v průčelí dnešní Revoluční třídy, uvažuje symetrické budovy po obou stranách dnešní Revoluční třídy, uvažuje rozšířená průčelí domů pro zvětšení dimenze předmostí (vysouvá palác pojišťovny Merkur do Hradební ulice) a rozvírá ústí dnešní Revoluční třídy dvakrát ustupujícím nárožím.
Východiska
Městská struktura není dnes v tomto místě dokončená a slepé čelo bloku zcela umrtvuje život veřejného prostoru v jeho okolí. Vyvstává zásadní otázka, jakým způsobem toto místo doplnit?
Formulujeme následující základní východiska:
*vyjít z charakteru jednotlivých stavebních historických vrstev - etap vývoje městské struktury v území, z existence jejich unikátního architektonického souvrství, které tvoří zcela charakteristický kontext
*ctít hodnotu jednotlivých historických objektů
*chovat se městotvorně - doplnit průčelí Revoluční třídy a doplnit tak i chybějící část průčelí města a zpevnit tak i prostor předpolí Štefánikova mostu, zhodnotit městský parter ve smyslu vztahu veřejného a soukromého prostoru, akcentovat městotvornou funkci domu
*vytvořit současnou budovu v harmonické koexistenci s okolím
Závěr
Bohaté historické souvrství je komplikací pro návrh, ale zásadní kvalitou místa zároveň. V návrhu zohledňujeme maximální počet vnějších vazeb, vyplývajících z návazností na rozdílné charaktery svého okolí a z potřeby zachování hodnot jednotlivých objektů. Naším záměrem je vytvořit v tomto místě soudobý městský palác, který bude doplněním další nové aktuální vrstvy. Zároveň chceme, aby návrh rozšířeného domu č.o. 30 byl výslednicí, která reaguje na znaky svého okolí.